Miroslav Krobot

Po studiu na brněnské JAMU (1974) nastoupil v roce 1975 do Západočeského divadla v Chebu, později přešel do DVÚ v Hradci Králové a v roce 1984 do pražského Realistického divadla. Zde se poprvé pracovně setkal s Ivanem Trojanem při režii inscenace Merlin aneb Pustá zem. Za ni získal v roce 1988 Cenu Českého literárního fondu (poprvé už v roce 1985 za inscenaci Čáry na dlani). V roce 1990 se Miroslav Krobot stal kmenovým režisérem Národního divadla, kde mimo jiné nastudoval vlastní dramatizaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, za niž v roce 1993 získal cenu Alfréda Radoka. Od roku 1996 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, kam přivedl tehdy celý svůj absolventský ročník Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU. Ten se stal základem nového divadelního souboru, který do DD přenesl svá absolventská představení, mimo jiné muzikál Kennedyho děti (Ó, milý Buddho!), který se dočkal více než sta repríz. První režií přímo pro Dejvické divadlo byla práce na adaptaci povídek E. A. Poea Utišující metoda. V roce 2001 jej obsadil Petr Zelenka do role Otce v Příbězích obyčejného šílenství, která mu za tento rok přinesla další cenu A. Radoka, tentokrát v kategorii talent roku. Za stejnou roli ve filmovém přepisu obdržel v roce 2005 Českého lva. Diváci ho mohli vidět i v jiných filmových snímcích, např. v Účastnících zájezdu, Venkovském učiteli, ve filmech Muž z Londýna, Tajnosti, Dům, Alois Nebel, Ve stínu, Hořící keř, Okresní přebor, Revival... V roce 2014 měl premiéru jeho filmo